 |
| Kostel |
Barokní kostel sv. Martina prodělal trojí stavební vývoj. Kostel je barokní, má jednu zeď z původního gotického kostela, stavěného v l. 1581-1583, ale v l. 1790-1794 zbořeného a od pilíře sv. Barbory zcela přestavěného. R. 1900 byl kostel opraven. Na hlavním oltáři byl obraz pasovského umělce Jana Perglera "Umírající Kristus poroučí svou matku sv. Janu" (asi z r. 1780), který byl v roce 1988 vyměněn za obraz svatého Martina na koni. Jiný obraz, "Ježíš podává sv. Františku ruku s kříže" je dílo děkana Bedřicha Kamaryta. Křtitelnice je z r. 1637. Povšimnutí zaslouží mosazný krucifix, přivezený r. 1817 Marianou z Küenburgu z Brasilie.
V hornické kapli sv. Barbory je mramorový náhrobek Václava Paběna Voračického z Paběnic (zemřel 1565) se znakem a nápisem: "Léta od narození Syna Božího 1565 v sobotu na den památky třech králův prostředkem tělesné smrti usnul jest v Pánu Kristu urozený a statečný rytíř pan Václav Paběn Voračický z Paběnic a na Polánce, v tomto místě kolatury své pochován jest očekávaje veselého z mrtvých vzkříšení v den poslední". - Týž rytíř daroval kostelu vožickému zvon (1564). Pod kaplí je hrobka, v níž nalezeny byly kostry s hornickými kahany a bronzovými sekyrkami, snad horních úředníků starovožických. R. 1943 pořízeny do kostela nové varhany.
V roce 1986 byly ze sbírky pořízeny 3 nové zvony Maria, Václav a Martin, které tvoří souzvuk "Gloria".
 |
| Děkanství |
Děkanství s mansardovou střechou je z r. 1666. Matriky počínají r. 1650.
 |
| Solnice |
Po zboření královského hradu r.1425 byla asi postavena tato hláska v jejímž přízemí bylo umístěno skladiště soli, nad ním radní síň a vězení, nejvýše obydlí pro strážce, kteří dbali na bezpečnost, zejména požární.
Podle legendy se zde v tzv. Žižkově síni ubytoval Jan Žižka po dobytí města roku 1420. Později byly v nejvyšší části umístěny kostelní zvony, když se rozpadla nedaleko stojící zvonice. Šatlava byla zrušena r. 1853.
V radní síni se úřadovalo do roku 1872, kdy se úřad přemístil do domu čp. 80. Roku 1904 byla zvonice přestavěna do podoby v jaké se nachází dnes. Zásluhu o tom má vožický rodák Karel Kavka, ředitel Vinohradské záložny v Praze.
Později byla v přízemí hasičská zbrojnice, která se roku 1953 přestěhovala do nové budovy. Od roku 1986 jsou ve zvonici ještě další tři zvony. V letech 1991-1992 byla provedena generální oprava zvonice.
 |
| Zámek |
Krásný barokní zámek byl vybudován v roce 1735 Ferdinandem z Küenburga na místě dřívější tvrze, jež tu vznikla před r. 1579. R. 1946 bylo panství konfiskováno a v zámku zřízena městská galerie. Po roce 1948 byla zde umístěna továrna.
V současné domě zámek stále chátrá. Ze slavnější jeho minulosti zůstala tu krásně vyřezávaná vrata, tepaná mříž na balkoně a umělecké schodiště. V zámku je kaple sv. Karla Boromejského. Zámecký balkon vybavuje vzpomínku na barokní lásku učitelského mládence, jak o ní, jakožto o jiných příbězích ze života počestných měšťanů, vypravuje místní rodák František Pigl-Vožický v knížce "Z doby krinoliny".
 |
| Kaple |
Kaple Nanebevzetí Panny Marie se nachází na kopci "Hrad" (505 m) nad městem v místě zbořeného hradu, který zde existoval od pol. 13. století. Roku 1425 byl zbořen husity. Z hradu zachoval se tu jen malý zbytek zdi 160 cm tlusté a jakési bašty. Z trosek byla roku 1646 Kryštofem Karlem Přehořovským z Kvasejovic zbudována kaple oválného půdorysu. Roku 1827 byla hrabětem Karlem z Küenburga přistavěna o několik stupňů níže položená odbélníková loď. V kapli je pomník tohoto pána a jeho choti Mariany roz.z Kufsteinu (zemřel r.1824) s postavami obou manželů. Od té doby stoupá k hlavnímu průčelí lodi široké předsazené kamenné schodiště.
Průčelí je trojdílné s velkým obdélníkovým vstupem uprostřed. Celé průčelí vrcholí nízkým trojúhelníkovým štítem. Na hřebenu střechy stojí sanktusová věžička s přilbovitým zastřešením. Loď kostela osvětlují polokruhová okna, v kněžišti (někdejší kaple) jsou okna oválná.
 |
| Kaple |
Oválný prostor kaple zaklenut kupolí s oválnou lucernou ve vrcholu. Presbytář uvnitř členěn střídavě valeně klenebními výkleny, okny a pilastry. Klasicistní oltář, po stranách vstupu 2 figurální klasicistní náhrobníky z r. 1821 a 1832. Vlevo od oltáře výklenek přehražen dřevěnou přepážkou s klasicistně ztvárněnými dveřmi v černozlatém stylu. Černozlatá je i klasicistní mříž, oddělující oválný prostor od lodi. Loď je sklenuta valeně, stěny člení pilastry. Mezi nimi malby 12 apoštolů z 1. poloviny 19. století. V 19. století bývala krypta v kapli místem pohřbívání příslušníků šlechtické rodiny Küenburgů, vlastníků zámku ve městě.
Návrší je porostlé stromovím, u kaple je spodní část lípy Štefánikovy, asi 500 let staré, sražené vichřicí r. 1942. Níže pod kaplí je lípa Rašín, označená nápisem, mající u země 3.15 m v objemu, asi 540 let stará.
Kostel nikdy nepřestal být využíván k náboženským účelům (významné poutní místo). Tvoří významnou architektonickou dominantu města a okolí s tím, že byl postaven na sklanaté vyvýšenině uprostřed města. Záměrem je rozšířit využití kostela jako koncertní síně.
Současný stav objektu je velmi neutěšený, spodní stavba - kamenné opěrné zdi - je narušena. Venkovní přístupové schodiště je místy propadlé, stupně nejsou ve stejných úrovních.Boční zdivo schodišťového tělesa je narušeno erozí, mítka opadaná. Střešní krytina, fasáda a klempířské prvky zhotovené z mědi jsou již opraveny.
Asi 2 km severně od Mladé Vožice stál v blízkosti vsi Běleč hrad Šelmberk. Dodnes z lesa vyhlíží okrouhlá hláska. Možno vystoupiti až na její cimbuří a pokochati se pohledem k Blaníku a do okolí miličínského. Z ostatních zbytků hradu zůstala tu posud značná část panského obydlí na dolním oddělení hradu vystavěného v šestnáctém století. Od r. 1940 pracovalo se na obnažení zasypaných zdí a vyčištění sklepů, přičemž našlo se nemálo středověkého materiálu, zejména dlaždic.
Hrad má sice německé jméno, ale to jest jenom dokladem tehdejší módy. Založen byl českým rodem Buziců, kteří měli v erbu sviní hlavu, ale brzy z majektu jejich vypadl. Vystřídali se na něm potom rody z Ryzemburka, z Těchobuze, z Hořic, Ciplové z Kravska, Mračtí z Dubé, od nichž pak byl přikoupen k panství mladovožickému.
 |
| Šelmberk |
Ještě za války třicetileté byl hrad obydlen, ale brzy potom ponechán osudu a zloba živlů se zištností venkovanů dovršily na něm dílo zkázy. Hrad stojí v oboře, do níž se vchází domem lesního úřadu. Mezi ním a hradem je sad, kde původně stávala hospodářská stavení ohrazená plaňkami. U věže hradu jsou stopy příkopu, jinde chráněn byl jednak od přírody, jednak hradbami, z nichž zůstaly pilíře (asi ze 16. stol.). Na dolním oddělení hradu postaveno bylo v 16. stol. nové obydlí panské. Průjezdem, z něhož se zachoval patník, se vcházelo do horního oddělení o 2 poschodích s velkými okny.
 |
| Hláska na Šelmberce |
Třetí část má nad sebou na skalisku věž (hlásku) 26 m vysokou se zdmi dole až 3,5 m silnými. Vcházelo se do ní ze sousedního stavení po zoditém můstku dosud zachovalou brankou. V přízemní místnosti bez oken bylo snad vězení. Od branky možno vystupovati buď po starých kamenných schodech z průchodu vlevo nebo po nových schodech dřevěných. Nad 2. podlahou je střílna, výklenek a 2 okna. Odtud po 13 schodech lze vystoupiti na cimbuří. Severně, skoro u samé věže, jsou zbytky původního paláce. R. 1927 udeřil do věže blesk a roztříštil schodiště, zřízené nákladem Leopolda hrab. Küenburga, jenž také (poč. 19. stol. svým nákladem opravil věž.
Od roku 1940 se ve zříceninách řízením řed. E. K. Rosola; byl odkryt vchod do hradu ze 16. stol. i se schodištěm do starého hradu v sousedství hlásky. Vyčistily se sklepy, obnažily některé místnosti a hláska byla upravena za rozhlednu. Při tom bylo vykopáno nemálo středověkého materiálu (mimo jiné dlaždice s dubovými listy a gotickým písmenem M., jiné s reliefem sv. Václava). Z mincí nalezeny tu husitský haléř a stříbrný znojemský haléř (15. stol.), jeton Jana st. Rabenhaupta ze Suché a jeho choti Kateřiny Mracké z Dubé a říkrejcar Ferdinanda II. (1624). Dříve již nalezeny byly na hradišti železné kleště na lití střel, uložené nyní v táborském museu. Na hradišti šelmberském stojí platan, asi 300 let starý; má u země 3.18 m, v prsní výši 3.12 m v objemu, je dutý, vyzděný cihlami. V ohradě pod zříceninami stojí klen, mající u země 3.90 m, v prsní výši 2.70 m v objemu.
 |
| Radnice a muzeum |
V museu, založeném zásluhou prof. Václava Krcha (zemřel r. 1935), chová se mimo jiné dvojsečný meč, nalezený na děkanské zahradě, zvaný "Bzdinkův", jako by pocházel od tohoto vůdce z doby dobývání Ml. Vožice r. 1425. Také je tu síň místního rodáka Augusta Sedláčka se souborem jeho prací. Další síň je věnována malíři Otu Bubeníčkovi.
 |
| Škola |
Nová budova škol je z r. 1913-1914.
Rodný dům historika Augusta Sedláčka (čp. 190) označen byl r. 1910 pamětní deskou. Jiná pamětní deska s bustou zasazena byla na rodném domě pedagoga řed. Antonína Janů (čp. 93) v ulici Jana Jeníka z Bratřic. Na domě čp. 99 na Husově náměstí byla r. 1939 zasazena pamětní deska připomínající, že v tom domě přednášel r. 1912 poslanec prof. T. G. Masaryk.
 |
| Památník sokolům |
Na Husově náměstí byl postaven r. 1938 pomník obětem první světové války se 49 jmény, na sokolském cvičišti pak postavena r. 1928 mohyla, na níž na desce jmenováno 14 Sokolů. R. 1946 pak postaven památníček při silnici z Ml. Vožice do Zhoře pěti občanům, na tomto místě r. 1945 Němci postříleným.
Na místě, kde bývala dřevěná kašna, stojí socha sv. Václava od Antonína Poppa, darovaná radou K. Kavkou.
Na náměstí "Pondělku" (nazváno odtud, že v pondělí 16. dubna 1697 po celé jedné straně vyhořelo), jinak Husově, je starší budova, zvaná "zámeček", v Šelmberské ulici pak je bývalý allodní dům, nyní náležející Sociální péči.
V úvozu vedoucím k Podhradnímu mlýnu je Husova studánka a nápisem vytesaným v kameni r. 1915.
Mimo město je hřbitovní kostel sv. Mikuláše, připomenutý již ve 14. stol., který zůstával prý vždy katolickým. Naproti tomu místní tradice tvrdí, že byl v době třicetileté války protestantskou modlitebnou. Později prý při něm sídlel poustevník.
Při stezce "Struhami" k Šelmberku spatřujeme mohutné duby a olše. Na hrázi rybníka u sv. Mikuláše stojí dva mohutné topoly černé.
Předměstí Pavlov (Pavlova Hora) založeno bylo jako osada teprve r. 1821. "Hora Pavlova", tehdy pouhý vrch, přikoupena byla již r. 1318 od panství šelmberského k panství vožickému.